Jablko sváru
Text: Milan Hanák
Hudba: Jan "Honzík" Roušar
Kdekdo mně říká, že prý jsem jablkem svárů,
hroznem vína mezi dvojicí úst.
Já, vážení, vážně váhám,
kterým z nich slušel by úsměv a kterým půst.
V havraním fraku, v cylindru s parádní krempou,
z fordky mává na mne jeden z těch dvou.
Já, vážení, odolávám,
kompliment utápí frází neupřímnou.
Nabízí život protkaný štrasovou pentlí,
vzdušné zámky, módní přepych a styl.
Já, vážení, dost se zdráhám,
mít v ústech stříbrnou lžíci není můj cíl.
V džínovém saku z modrého lnu hvězdné báně,
s kytkou máků, něžnou jako on sám.
Můj, vážený druhý známý
přišel jen tak za mnou ptát se: „Jakpak se mám?“
Citlivě zpívá pro mne ty nejkřehčí písně,
jako vánek hladí mne slůvka „mít rád“
Já, vážení, vám to přiznám,
tak to chci, tak to mám ráda, je o co stát.
———