Nezacházej slunce
lidová (s pokračováním od Jarmily Moosové)
Nezacházej, slunce, nezacházej ještě,
/:já mám potěšení na dalekej cestě,:/
Já má potěšení mezi hory - doly,
/:žádnej neuvěří, co je mezi námi.:/
Mezi náma dvouma láska nejstálejší,
/:a ta musí trvat do smrti nejdelší.:/
Trvej, lásko, trvej, nepřestávaj trvat,
/:až budou skřivánci o půlnoci zpívat.:/
Skřivánci zpívali, můj milej nepřišel,
/:on se na mě hněvá, nebo za jinou šel.:/
Snad se na mě hněvá, rodiče mu brání,
/: škoda naší lásky, toho milování. :/
Skřivánku zazpívej, máš překrásné peří,
/:blázen holka, která muzikantům věří.:/
dále pokračuje Jarmila Moosová
Té, co neuvěří také není lépe,
/:oči má na dveřích, jestli nezaklepe.:/
Oči má na dveřích, na římse okenní,
/:jestli nezaklepe její potěšení.:/
Potěšení její za hory a doly
/:uteklo a není a ji duše bolí.:/
Tak ji duše bolí, že je samotinká,
/:zatímco jí milý bůhví s kterou spinká.:/
Bůhví s kterou spinká v prachové peřině
/:a je-li to láska, co je tu na vině.:/
Na vině tu není než milého zrada,
/:blázen holka co má muzikanta ráda:/
Možná se to změní, na časy se blýská
/:mému potěšení prý se v dálce stýská.:/
Mému potěšení stýská se velice
/:blíží se ta chvíle, vejde do sednice.:/
Do sednice vejde, s kytkou růží k tomu
/:prý tak dál to nejde, chce se vracet domů.:/
Domů chce se vracet, ke své znejmilejší,
/:k čemu čas víc ztrácet, v tom světě vezdejším.:/
V tom vezdejším světě, tolik plném krásy
/:nejvíc miluje tě kdo se k tobě hlásí.:/
Už se k tobě hlásí, ví že jsi ta pravá,
/:ta co muzikantům s láskou na čas dává :/