Text a hudba: Hana Pecková

Osmdesát osm slov co vyslovíš jsou mnohdy krutá
osmdesát osm slov je jako šíp co v duši vrtá
Rozbalancovaný svět se třídí po svém
jako sběrné nádoby s dobrem a se zlem
osmdesát osm divných vět co sají lásku
osmdesát osm prefabrikovaných svazků
la, la, la, la ….

Osmdesát osm ohraničených strun je na piáně
osmdesát osm prstů vztyčených k jejich obraně
každá klapka má na tom seřadišti místo
nikdy nevím, proč to vymysleli tak, že jich není 100
osmdesát osm ohraničených melodií světa,
než je nekonečnem znásobíš, je po nás veta
la, la, la, la ….

Proč ta moje klávesnice má jen tolik klapek,
než je nekonečným proudem slz vyťukám
mám v hlavě zmatek
je - li na světě víc slz než melodií
kolik nekonečně zbytečných to bude asi slov
co se do nich vlijí
la, la, la, la ….

Počítala jsem si písmena a fakt jich bylo …
kdyby jich tak bylo 100 snad by vše se změnilo
za to, že 12 do tuctu co tam jich chybí
spočítala jsem si všechny svoje chyby
osmdesát osm ohraničených melodií světa
když je nekonečnem vydělím
zbyde mi jedna věta
Tu větu co jsi vyslovil mi vzala srdce
skončila v nás jak bitva u Thermopyl
a zhasla svíce ...